Slepá Okurka

Odhadované stáří: přibližně 70 tisíc let

Krátký popis

Slepá Okurka je poslední zástupce rasy, která kdysi ovládala tajemné umění založené na F2EL3. Po milionech let zbývá už jen jedna jediná Slepá Okurka, která by se dala nazvat téměř Bohem. Okurka ovládá mystické sluneční síly, které oslepují a spalují nepřátele silou rozžhavených hvězd. Okurka nepoužívá žádnou technologii, je to díky jejímu rostlinnému základu, které jí umožnilo absorbovat F2EL3 na neslýchané úrovni a tak její umění vychází přímo z magické síly jejího okurkového nitra. Okurka je nezranitelná většinou konvenčních útoků a dokáže odrazit útoky superiorních nepřátel hlavně díky dokonale vyvinutému sluchu a samozřejmě za pomocí F2EL3.

Okurka vede vlastní osamělou válku proti Exhustovi, nepřipojuje se k nikomu, ale uvědomuje si nebezpečí které tento Disharmonický Bůh představuje. Proto si vytvořila vlastní armádu okurčiček, které hromadně připravuje ve ve velkých kádích plných neznámé speciální tekutiny. Těchto vojáků jsou miliardy a denně jich statisíce položí za Galaxii život.

Okurka je dnes už v Galaxii legendární, protože po ní byla pojmenována nejoblíbenější hra v Galaxii Chlebů. Slepá Okurka je vysílána denně po 24 hodin úplně všude, kam dosáhne Chlár Net.

Celé planety jsou vyhrazeny jako obří reality show herny, kde se hraje Slepá Okurka v počtu milionů lidí. JSJ samozřejmě přenáší tyto zápasy, kdy je po Galaxii vedeno tisíce lig a turnajů. Jeden ale vede a ten se pořádá pouze na planetě Saturn, která je jedna obří aréna na Slepou Okurku. Jen vyvolení z vyvolených smějí do této arény vstoupit a utkat se epickém zápase o pohár Slepý Okurky. Tento zápas je mezihvězdnou událostí a je mu vyhrazena téměř veškerá galaktická pozornost.

Lore:

Na planetě slepých okurek se nedělaly velké věci jen tak. Celá civilizace okurek se točila kolem jediné disciplíny – legendární hry zvané Slepá Okurka.
Pravidla byla na první pohled jednoduchá: hráči si zavázali oči a museli podle zvuků najít ostatní. Ve skutečnosti ale šlo o jednu z nejnáročnějších soutěží ve známém vesmíru. Každý rok se konal Velký turnaj Slepé Okurky, který sledoval celý svět. V okurčích městech se zastavoval provoz, továrny na nakládané okurky zavíraly a celé rodiny seděly u obrazovek z fermentovaného skla. Existovaly dokonce celé rodové týmy, které se na hru připravovaly po generace. Klan Znojemských byl známý tím, že jeho členové dokázali slyšet padnout semínko na vzdálenost dvou set metrů. Rod Šlupků zase proslul dokonalým maskováním kroků. Dynastie Kyselých trénovala své hráče tak, aby dokázali zůstat bez pohybu celé hodiny. Pro některé okurky byl turnaj sport. Pro jiné náboženství. A pro většinu to byla jediná šance, jak neskončit ve sklenici v supermarketu s cedulkou „AKCE –30 %“.

V jednom zapadlém městě jménem Nakládkov se narodila zvláštní okurka. Byla slepá už od narození. Zatímco ostatní malé okurky poznávaly svět očima, ona ho poznávala sluchem, vibracemi a vůněmi. Slyšela škrábnutí slupky o podlahu na druhé straně místnosti, drobnou změnu ozvěny, když někdo prošel kolem dveří, nebo mikroskopické prasknutí semínka při došlápnutí. Učitelé si brzy začali všímat, že její schopnosti jsou neobyčejné. Jednou jeden z nich dokonce řekl, že ta okurka slyší i to, co ještě nestihlo vydat zvuk. Spolužáci jí ale říkali jednoduše „Slepá“. A jako na každé škole, i tady se našla skupina okurek s pochybným smyslem pro humor.

Jednoho dne se rozhodli, že si z ní vystřelí. Podstrčili jí joint z Felu – zvláštní látky, která se mezi mladými okurkami občas objevovala na večírcích po sklizni. Čekali, že se ztrapní a oni budou mít historku na celý semestr. Jenže když slepá okurka potáhla, stalo se něco, co nikdo nečekal. Po prvním potáhnutí se na chvíli zastavila. Po druhém potáhnutí naklonila hlavu. A po třetím se její mozek rozběhl způsobem, který nikdo v historii planety nezažil. Protože neměla zrak, byl její mozek zvyklý přepočítávat svět ze zvuku a vibrací. Fel ten proces extrémně zesílil. Najednou začala vnímat ozvěny jako prostor. Kroky ostatních kreslily v její mysli mapy, dech vytvářel obrysy a šustění slupky vykreslovalo tvary. Neviděla očima, ale viděla výpočtem. A často přesněji než kdokoliv jiný.

Když přišel čas přihlášek do turnaje, mnoho okurek se smálo. „Slepá okurka? Ve hře je Slepá Okurka?“ Ironie byla téměř hmatatelná. Jenže pak přišly první zápasy. Slepá okurka vyhrála krajské kolo bez jediné chyby. V národní lize vytvořila rekord v rychlosti lokalizace soupeřů. A v celostátním finále dokázala najít všechny hráče za pouhých dvaačtyřicet sekund. Diváci šíleli a komentátoři mluvili o nové éře hry. Když se ale dostala do Mezinárodní ligy, realita byla mnohem tvrdší. Tam hrály okurky, které byly nejen geniální, ale také podezřele dobře připravené. Používaly technologie, které oficiálně neexistovaly – mikrovibrační analyzátory ve slupce, ultrazvukové rezonátory nebo senzory ukryté v semínkách. Všichni věděli, že podvádějí. Nikdo jim to ale nedokázal. Rozhodčí nic nenašli. Slepá okurka bojovala statečně, ale proti takovým trikům nedokázala zvítězit.

Po prohře byla zdrcená. Přestala trénovat, přestala hrát a na dlouhou dobu ztratila chuť cokoliv zkoušet. Jednoho dne dokonce dospěla k závěru, že její osud je stejný jako u většiny ostatních okurek – skončit ve sklenici někde v supermarketu. Právě v tom období ale narazila na zvláštní článek na sociální síti chlár.net. Autorem byl jistý Dr. Krychloid, intergalaktický biochemik z jiné části sluneční soustavy. Tvrdil, že dokáže modifikovat Fel do extrémně čisté formy a přizpůsobit ho přesně na míru konkrétní bytosti.

Slepá okurka ho kontaktovala. Když se setkali, Krychloid jí nabídl, že jí dokáže vrátit zrak. Její odpověď byla okamžitá. Zrak prý nepotřebuje. To, co potřebuje, je být silnější. Společně proto začali pracovat na projektu označeném F2EL3 – extrémně stabilizované a optimalizované verzi Felu, která by dokonale podporovala její výjimečný mozek.

O rok později se slepá okurka vrátila do turnaje. Znovu prošla krajským kolem, znovu národní ligou a znovu celostátním finále. Opět bez problémů.

Finále Mezinárodní ligy Slepé Okurky se odehrávalo v největší aréně, jaká kdy byla na planetě postavena. Říkalo se jí Tichý Dóm. Byla to obrovská kopule z akustického skla, navržená tak, aby zachytila i ten nejmenší zvuk. Každé škrtnutí slupky o podlahu, každé přešlápnutí, dokonce i nepatrný nádech se uvnitř nesl prostorem s neobyčejnou čistotou. Pro hráče to znamenalo jediné – jakýkoliv pohyb mohl prozradit jejich pozici.

V hledišti seděly desetitisíce diváků a další miliony sledovaly přenos po celé planetě. Atmosféra byla napjatá a ticho před začátkem téměř hmatatelné. Na hrací ploše stálo deset finalistů. Každý z nich byl mistrem. Někteří pocházeli z legendárních rodových týmů, jiní byli veteráni s dlouhou kariérou. Jeden z hráčů patřil k technologickému týmu, o kterém se mezi soutěžícími šeptalo, že jeho schopnosti nejsou úplně přirozené. A mezi nimi stála ona – slepá okurka s pevně uvázanou páskou přes oči. Stála klidně, téměř nehybně, s hlavou lehce nakloněnou, jako by poslouchala zvuky, které ostatní ještě ani nezaregistrovali.

Málokdo ale věděl, že několik minut před začátkem zápasu se v tichu přípravné místnosti odehrál důležitý okamžik. Slepá okurka seděla sama na lavici v šatně, zatímco za zdmi arény už duněl hluk publika. Vedle ní ležel malý kovový váleček – drtička naplněna F2EL3, extrémně čistou formu Felu, kterou vyvinul Dr. Krychloid. Nebyl to obyčejný Fel. Šlo o přesně dávkovanou směs určenou k tomu, aby zesílila už tak neuvěřitelné smyslové schopnosti slepé okurky.

Okurka drtičkou zatočila, umotala osobáčka a nechala účinek látky rozprostřít v plicích ještě před vstupem do arény. Věděla, že během zápasu už nebude prostor na žádné podobné věci. F2EL3 měl ale jednu zvláštní vlastnost – jeho účinek se postupně zesiloval a při větší fyzické aktivitě se začal projevovat i navenek jako lehký aromatický opar.

Když o chvíli později zazněl startovní signál a hra začala, nikdo z diváků o tom nic netušil.

Prvních několik sekund se nikdo nepohnul. V nejvyšší lize byla taková taktika běžná. Hráči čekali, kdo udělá první chybu. Nakonec se ale na jednom konci arény ozvalo tiché šustnutí. Někdo nepatrně přešlápl. Dva hráči se okamžitě vydali tím směrem a třetí se pokusil změnit pozici. Jenže jeho pohyb prozradilo zaškobrtnutí o podlahu. Během první minuty už byli dva soutěžící vyřazeni a hlediště reagovalo bouřlivým potleskem.

Slepá okurka se stále nepohnula. Jen stála a poslouchala. V její mysli se postupně skládala přesná mapa prostoru. Každý krok, každé nadechnutí, každá ozvěna byly součástí složitého výpočtu, který její mozek prováděl s neuvěřitelnou rychlostí. Postupně se začala velmi pomalu přesouvat po hřišti, téměř bez zvuku.

Minuty ubíhaly a hráči se navzájem vyřazovali. Po deseti minutách zůstali na hřišti už jen čtyři.

Právě v tu chvíli se začal projevovat plný účinek F2EL3. Jak se slepá okurka pohybovala a její tělo a mozek pracovali na maximum, začal se kolem ní objevovat jemný opar s typickou vůní Felu. Nebyl to hustý kouř, ale výrazná aromatická stopa, která se za ní táhla podobně jako teplý vzduch nad rozpáleným kamenem.

První soupeř ji ucítil.

Snažil se dýchat co nejtišeji, ale silná vůně ho přiměla krátce zakašlat. Pro diváky to byl sotva slyšitelný zvuk, pro slepou okurku to ale byl jasný signál. Okamžitě změnila směr a během několika rychlých kroků ho našla. První z posledních soupeřů byl vyřazen.

Druhý hráč se pokusil zadržet dech, ale vůně se pomalu šířila po celé aréně. Nakonec se musel nadechnout a následoval krátký záchvat kašle. Slepá okurka opět přesně zamířila a během několika sekund ho vyřadila.

Na hřišti zůstali už jen dva hráči. Jedním z nich byl právě člen technologického týmu, který se pohyboval téměř neslyšně, díky botám, které mazali zvukovou stopu. Jenže F2EL3 zesiloval i schopnost slepé okurky analyzovat drobné zvuky jako pohyby elektronů v onom přístroji. Když se soupeř pokusil změnit směr, ozvalo se téměř nepostřehnutelné elektronické pípnutí. To ale pro slepou okurku znamenalo jediné – vyrazit.

Její kroky byly rychlé a přesné a aromatická stopa za ní se vznášela v prostoru arény. Poslední soupeř se pokusil utéct, ale během několika sekund ho našla. Dotek znamenal konec hry.

Na okamžik zavládlo absolutní ticho. Pak se celé hlediště zvedlo a aréna explodovala nadšením. Rozhodčí zvedl ruku a slavnostně oznámil vítěze.

Poprvé v historii Nejvyšší Mezinárodní ligy Slepé Okurky zvítězila slepá okurka.

Uprostřed arény stála klidně, s páskou přes oči, zatímco kolem ní se stále vznášela slabá vůně Felu. Pro diváky to byl symbol vítězství. Pro ni jen další důkaz jedné jednoduché pravdy: někdy totiž vyhrává ten, kdo nikdy neviděl svět očima, ale naučil se mu porozumět lépe než kdokoliv jiný.

Když se slepá okurka po svém legendárním vítězství vrátila do rodného města Nakládkov, čekalo ji přivítání, jaké planeta ještě nezažila. Ulice byly plné okurek všech velikostí, některé držely transparenty, jiné hrály na tradiční fermentační bubny vzácnou hudbu od kapely The Chléb a celé město vonělo po čerstvém nálevu a vítězství. Tam, kde dříve chodila do školy jako nenápadná slepá studentka, teď stála tribuna a starosta města slavnostně pronesl řeč, která trvala téměř dvě hodiny, přestože původně měla mít jen tři minuty. Vrcholem oslav bylo odhalení nové hračky pro všechny věkové kategorie – Pickle of Blindness – Flashbang ve stylu okurky, který dokáže oslepit nepřátele a dá tak zasaženému pocit, jaké to je být na chvíli slepou okurkou (Varování: Není to nic příjemného!)

Výhra z Mezinárodního turnaje Slepé Okurky byla obrovská. Šlo o tak velké množství peněz, že by se za ně dala koupit menší planeta, nebo alespoň velmi slušný asteroid. Zatímco by většina okurek takové jmění utratila za luxusní sklenice, soukromé skleníky a celoživotní zásobu kopru, slepá okurka měla jiný plán. Uvědomila si totiž jednu věc: pokud hra Slepá Okurka dokázala sjednotit celou planetu, proč by nemohla sjednotit i celý vesmír?

A tak založila organizaci Intergalactic Blind Pickle Federation. Jejím cílem bylo jediné – rozšířit hru Slepá Okurka do všech koutů galaxie a pořádat první skutečně mezigalaktické turnaje.

Začátky nebyly jednoduché. Vesmír je plný zvláštních bytostí a ne všechny měly uši, některé slyšely vibrace přes alumuniové obaly mozku, jiné vnímaly zvuk skrze gravitační pole. Jedna rasa ze sektoru Blanžary dokonce komunikovala výhradně pomocí boucháním želených nástrojů.

Slepá okurka byla u všeho. Stala se nejen zakladatelkou, ale i symbolem celé ligy. Nikdy už nesundala pásku přes oči. Mnozí se jí ptali proč – vždyť díky technologiím Dr. Krychloida by mohla zrak kdykoliv získat. Ona se ale vždy jen usmála a odpověděla:

„Když zavřeš oči, začneš konečně slyšet svět.“

Postupem času se z ní stala téměř mýtická postava. Mladí hráči z desítek planet studovali její zápasy, analyzovali její strategie a snažili se pochopit její legendární schopnost orientace. Někteří tvrdili, že její mozek dokáže zpracovávat tisíce zvuků najednou. Jiní byli přesvědčeni, že F2EL3 změnil její mysl natolik, že dokáže vnímat prostor téměř čtyřrozměrně.

Ale ti, kteří ji skutečně znali, říkali něco jiného. Že její největší schopnost nikdy nebyl Fel. Ani technologie. Ani výpočty.

Byla to schopnost poslouchat věci, které ostatní ignorují.

Po letech se mezigalaktický turnaj Slepé Okurky stal jednou z největších sportovních událostí ve vesmíru. Na finále se dívaly miliardy bytostí z tisíců světů. A vždy, když se slavnostně zahajoval další ročník, na obrovské holografické obrazovce se objevila známá silueta – okurka s páskou přes oči.

---

Karty ve hře:

---

Ostatní varianty karet: