Dehtové Monstrum

První kontakt: Roku 7890 v sektoru Geomikto Flébor (Umbajkánův sektor)

Krátký popis:

V Galaxii Chlebů vzniká nepředstavitelné množství odpadu z F2EL3, jehož velkou část produkují všudypřítomní bongaři. Miliony tun dehtu a vajglů proto každý den končí na speciálních skládkových planetách, kde nepřežije nic živého. Až na výjimku, která znikla jako zvrácený důsledek tisíciletého hromadění F2EL3 – látky, jež za jistých podmínek podporuje život v jeho nejděsivější podobě.

Lore:

V Galaxii Chlebů se denně vykouří kvadriliony megatun F2EL3. Dým se rozplývá mezi hvězdami, ale to, co zůstane – těžké, lepkavé, nespálené – nekončí v prázdnu. Končí na skládkových soustavách, planetách tak zamořených, že samotný prostor kolem nich způsobuje rakovinu pravé komory prdelní. Těchto planet, zejména v sektoru Blanžary je mnoho.

Na jedné z těchto planet, bezejmenné a ztracené v registrech JSJ, se vrstvy odpadu hromadily tisíce let. Vajgly padaly jako déšť. Dehet se sléval do oceánů. F2EL3, látka zvláštní i ve své „čisté“ podobě, se zde začala chovat jinak. Reagovala sama se sebou. Kvasila. Žila.

Zpočátku to byly jen bubliny. Malé kapsy plynu, co praskaly na povrchu kalných jezer. Spojovaly se. Vytvářely struktury, které nevypadaly jako nic známého, ale většinou se rozpadly. To bylo vše, co se na planetě odehrálo.

Malá průzkumná skupina Scrapboys ze sektoru Blanžary přistála na pevném povrchu planety. Ignorovali varování, neměli ochranné obleky, jen základní filtry a příliš velké sebevědomí. Šlo jim hlavně o nerostné bohatství planety, které bylo ukryto hluboko pod bažinami.

Jeden z nich vstoupil na „pevnou“ plochu. Uvědomil si, že země nebyla tak pevná, jak se mohlo zdát. Hmota, ze které bylo tvořena, se pod nimi zavlnila, obalila jim nohy a během vteřin začala reagovat. Ne jako kyselina. Ne jako oheň. Jako něco, co zde chce zůstat a růst. Přichytila se, prorostla materiálem výstroje a začala je doslova požírat. Zkušení průzkumníci ale měli technologie na to, aby se z této síly vymanili a to se jim povedlo.

Když se snažili později na lodi ze sebe smýt to silně zapáchající bahno, některé kusy byly tak husté, že svojí tíhou podlamovali kolena výpravné četě. Zatímco menší kusy šly smýt lehce, zbytek zasekal kanalizaci v celé lodi. Nepomáhal ani žár v kryokomoře, ba naopak, vypadalo to, že bahno žárem zesiluje a získává sílu.

Jeden průzkumník byl velmi zaujatý tímto bahnem, přišlo mu, že by se z něj dalo udělat zajímavé brnění. Začal ho v malém množství shromažďovat, nejdříve do zkumavky, pak do lahve a poté i do kanistrů. Prováděl s bahnem různé pokusy, byl jeho vlastnostmi přímo posedlý. Občas mu přišlo, že mu hmota dává nějaký signály a že jí začíná rozumět.

Ostatní ho měli za blázna a ignorovali ho.

Dny plynuly a průzkumníky čekala další mise za nerostným bohatstvím. Kurz byl nastaven na vzdálenou planetu, která je bohatá na suroviny. Jenže kurz se změnil.

Nevěděl o tom téměř nikdo, tedy kromě onoho průzkumníka, který čirou náhodou vynikal v nabourávání se do systémů. Ano, ten průzkumník posedlý bahnem, přeorientoval kurz lodi zpátky na bezejmennou planetu plnou bahna a dehtu, a to tak vychytrale, že to nepoznal vůbec nikdo. I systém lodi počítal s výchozí destinací.

Po přistání na planetu se začala posádka divit, zda tu už někdy nebyli. Deja vu. Na planetu jich vstoupilo 7, vrátil se jen jeden.

Co se stalo s ostatními členy posádky? Náš průzkumník prováděl pokusy. Přišel na to, že bahno reaguje s lidskou tkání a přeměňuje ji na bahno. Lidé pak ztrácí možnost pohybu, ztuhnou a zemřou. Bahno se prožere orgány a člověka pohltí do sebe. Dodnes se říká, že jeho mysl ovládlo bahno.

Jeden pokus se ale velmi povedl. Náš průzkumník vytvořil lehce upravené bahno, které při kontaktu s lidskou tkání zoxiduje a přemění jí na velmi tvrdý štít, který ale neničí tkáň – něco jako obal. Bylo zapotřebí ale smíchat bahno s velkým množstvím krve – nejlépe lidské, ale pro větší sílu by bylo mnohem příznivější použít modifikovanou krev. Na to mu jeho bývalí kolegové nestačili.

Měl proto super nápad, vyletí nad atmosféru planety, vypne senzory a bude se tvářit jako opuštěná loď – ideální kořist pro nájezdníky a Fehíry.

Fehíři byly známí tím, že riskovali víc, než kdokoliv jiný. Našli loď unášenou v prostoru. Opuštěnou, ale téměř nepoškozenou – perfektní cíl!

Čekání na příjezd Fehírů nebyl zdlouhavý, trvalo to asi 5 dní. Když už se fehíři dostavili, naložili celou loď na tu svojí, když v ten moment si jeden z nich všiml, že z lodi rychle něco vystoupilo a zmizelo. Něco jako stín.. ale po podlaze?

Jeden z nich se vydal na obhlídku kolem lodi – otevřel hlavní dveře a uviděl mrtvolu – našeho průzkumníka. „To není mrtvý.. to čeká.“ Byla poslední věta Fehíra před úplným rozpadem. Záznam končí náhlým zkreslením obrazu a zvuku.

Loď byla později nalezena znovu. Prázdná. Dokonce čistší než předtím. A bez jediné stopy po posádce.

Vědci a detektivové z JSJ se snažili několik dekád tuto příhodu vysvětlit. Shodli se na tom, že jakmile se toto zvláštní bahno spojilo s lidskou kůží, získalo vědomí a začalo prahnout po síle. Říká se, že v přítomnosti bahna se začne lidem lehce motat hlava a začíná převládat pocit, nebo spíše potřeba, že musí bahno vyhledat a pomoct mu.

Nejčastější hypotéza tvrdí, že jde o emergentní formu života vzniklou z extrémní koncentrace F2EL3, nedopalků a vajglů, které kvůli svému aroma postupně ničí mozkové buňky přítomných a přeměňuje je na částečky bahna.

Zároveň platí upozornění, že je tato entita vysoce toxická a agresivní a má vlastní vědomí, tudíž může být kdekoliv.

Jsou zde ale i názory, že jde o reakci vesmíru na přebytek odpadu. Samoregulační mechanismus. Očistu. Predátor vytvořený ne přírodou, ale chybou civilizace.

Ale všichni se shodnou na tom, že se tato entita nazývá Dehtové Monstrum.

---

Karta ve hře:

---

Ostatní varianty karet: